Ptáci - Chovatelská příručka - Můj Zvěřinec.cz

Ptáci – Chovatelská příručka

MůjZvěřinec.cz | Chovatelské příručky
800-pexels-animal-bird-photo-106689

Chtěli byste vaši domácnost osvěžit přítomností mluvícího papouška, jemným zpěvem kanárka nebo roztomilým štěbetáním chůviček? Vybírejte zodpovědně a snažte si poctivě odpovědět na následující otázky:

  1. Kolik času jsem ochoten věnovat novému koníčku? V obecné rovině platí, že čím je papoušek větší, tím více se fixuje na majitele. V případě nedostatku zájmu se papoušek dostává do stresu, vytrhává si peří, zraňuje se, strádá, může se stát agresivním či onemocnět.
  2. Můžete zajistit péči o zvíře v době vaší dovolené?
  3. Péči o velkého papouška by měl vykonávat někdo, koho papoušek zná a na koho je zvyklý, máte někoho takového?
  4. Jste schopni přizpůsobit svůj byt tak, aby byl papoušek v bezpečí před úrazem, jiným domácím zvířetem nebo dítětem a jste ochotni tolerovat škody, které volně puštěný pták může natropit?
  5. Jste ochotní do papouška kromě počátečních financí i nadále po celý jeho život investovat?
  6. Velcí papoušci se dožívají i 50 a více let. Jste schopni se o něj starat po celou dobu?
  7. Budete mít vždy finanční rezervu na náhlou veterinární pomoc v případě nutnosti?
  8. Souhlasí s pořízením opeřence všichni členové domácnosti (pták je hlučný a dělá nepořádek)?

Jestli stále nevíte, který exot by pro vás byl vhodný, můžete se začíst do následujících řádků.

Druhy

Pěvci: Jsou v našich chovech zastoupení především kanárky, amadinami, chůvičkami a zebřičkami. Známý je také loskuták, který je jediný exotický pěvec schopný napodobovat lidskou řeč podobně, jako třeba známý žako.

S vyjímkou právě loskutáka, jsou tito drobní ptáčci vhodní pro člověka, kterého potěší jejich zpěv a činnost. Povětšinou se neochočí tak, aby vyhledávali kontakt s člověkem a zůstávají plaší. Výhodou jejich chovu je časová nenáročnost a malé nároky na prostor. Pěvce chovejte alespoň v páru.

Ideální je pro ně tzv. bednová klec nebo vitrína o rozměrech 80 x 50 x 40 cm (d x v x š). Bednovou klec tvoří v přední části pletivo či mříž. Vitrína má v přední části sklo, boky vitríny musí mít větrací otvory.

Klec umístěte na klidné, světlé místo poblíže okna, ale nikoli do průvanu – ptáci jsou na průvan citliví a hrozí jejich onemocnění. Nemáte-li tu možnost, musíte místnost osvětlovat nebo umístit do klece žárovku. Do klece rozmístěte bidélka co nejdále od sebe, aby ptáci měli dostatek pohybu. Bidélka by měla mít různé průměry, aby nedocházelo k otlakům. Kvůli broušení drápků je vhodné používat na klasická rovná bidýlka pískové návleky. Místo bidélek můžete použít větve ovocných stromů (vždy spařit horkou vodou). Umístěte napáječku na vodu, krmítko a misku na ptačí grit (písek, který ptáci používají k trávení stravy). Bednová klec i vitrína by měly mít šuplíkové dno, aby se dala klec dobře čistit. Zvenku klece zavěste ptačí koupelnu, a chcete-li se pokusit o odchov, můžete zavěsit i budku.

Nákladnější, zato však exoticky působící je pokojová voliéra. Záleží jen na vašem vkusu, jak si zřídit v bytě kus pravé přírody. Můžete použít průmyslově i doma vyráběná pozadí – imitace skal, džungle, osázet voliéru travinami (v květináčích), zbudovat jezírko – vše je na vás.

Amadina Gouldové: Patří k nejpestřejším australským astrildům. Existuje černohlavá variace, vzácnější je pak červenohlavá a nejvzácnější je oranžovohlavá. Zbytek těla je zeleno-fialovo-žluto-tyrkysový. Samička bývá matnější nežli sameček. Amadiny Gouldové patří mezi klidné a většinou tiše „švitořící“ pěvce. Jedná se o plaššího ptáčka, nemá rád ruch a shon. Hodí se především do bytů, kde je ideální teplota 20 24 °C.

Kanár je ideální drobný pták pro začátečníka, původem z Kanárských ostrovů. Bude se cítit dobře v obyčejné „mřížované“ kleci, i když upřednostňuje klec bednovou. Kanáři nejsou příliš plaší. Snadno si na vás zvyknou a pozorují vaši činnost. Jsou velmi pohybliví a čilí. Samečci, na rozdíl od samic, jsou zdatnými pěvci. Kanárů existuje v současné době veliké množství mutací. Barevných kombinací je asi 400, existují kanáři s chocholkou, s různě pozměněným peřím, postavoví, zpěvní. Kanáři jsou velmi otužilí. Můžete je chovat celoročně venku, pokud jim zajistíte úkryt před větrem a deštěm.

Chůvičky byly vyšlechtěny v Číně křížením několika druhů zpěvných ptáků. Název „chůvička“ pochází z jejich schopnosti odchovávat mláďata jiných pěvců. Chovatelé je proto využívají k odchovu obtížně hnízdících druhů. Chůvičky se vyskytují v atraktivním zbarvení v různých kombinacích bílá – hnědá – černá. Chůvičky jsou, stejně jako kanáři, velmi nenáročné. Na rozdíl od předchozích druhů mohou být chovány i v malých klíckách, kratších než 40 cm délky, avšak vždy alespoň dvě. Chůvičky se rády koupou, stále poskakují a štěbetají. O chůvičkách je známo, že si občas, i bez přítomnosti samečka, postaví hnízdo a snáší neoplodněná vejce.

Zebřičky pocházejí z Austrálie a okolních ostrovů. Jsou to spíše teplomilní ptáci, nepříliš vhodní do nevytápěných venkovních voliér, zato jak stvoření do panelákových bytů. Ze-břičky mají výrazný červený zobk a líčka, zbytek těla v kombinacích bílá-černá-hnědá, podle vyšlechtěné mutace. Sameček je dobře rozeznatelný od samičky. Na rozdíl od ní má pod hrdlem výrazné zebrování – odtud název zebřička. Zebřičky se rády sluní, koupají a cákají, jsou velmi čiperné.

x-pexels-bird-anamila-photo-28874

Krmení pěvců

Všechny vyjmenované druhy pěvců jsou semenožravé. Krmíme je drobnými druhy semen: lesknicí, prosem, senegalským prosem v klasech, mohárem, travními klásky nebo směsí pro drobné pěvce. Zrní můžeme podávat i naklíčené. Dále pampelišky, salát, špenát, žabinec, můžeme vyzkoušet měkké ovoce (nedávat avokádo, které je pro ně jedovaté a jablka s citrusy, které odvápňují). Do pitné vody přidáme multivitaminový přípravek. K ozobu jim předkládáme větvičky a pupeny. Nezapomeňte na sépiovou kost, která je zdrojem vápníku. K jídlu musí mít ptáci vždy k dispozici ptačí grit. Dále můžete dávat závěsné tyčky, které ptáky zabaví.

Loskuták, ač řazen do čeledi pěvců, je z hlediska chovatelů trochu výjimečným druhem. S nadsázkou by se dal přirovnat k přechodu mezi pěvci a papoušky, i když je to vlastně tichomořský špaček. Vyskytuje se od Bornea po Havaj. Z toho také vyplývá nevhodnost pro celoroční chov ve venkovní voliéře.

Klec pro loskutáka by měla být nejméně 1 metr dlouhá a 50 cm široká. Výška postačí také 50 cm, protože loskuták na rozdíl od papoušků nešplhá, ale poskakuje z větve na větev jako ostatní pěvci. Loskuták je společenský tvor, to však neznamená, že je snadno ochočitelný. Naučí se nechat podrbat a přijmout krmení z ruky. Raději pozoruje dění v domácnosti. Loskuták dokáže být velmi hlučný. Má širokou škálu zvuků, často i pro ucho nepříjemných. Dokáže imitovat zvuky a řeč, a to mnohdy lépe než proslavený papoušek žako. Naučí se zvuky domácnosti tak, že nedokážete rozlišit, zda zvoní telefon nebo loskuták. Umí napodobit lidský hlas a střídat jeho polohy: dítě, muž, žena, rozčilení, volání, atd….

Krmení pro loskutáka dostanete ve specializovaných obchodech. Nedílnou součástí jeho jídelníčku je měkké ovoce: banán, třešně, višně, bobule. Požírá také hmyz, červy, občas i malé myši. Loskuták také hodně pije, je důležité denně mu nalévat čistou vodu. Trus loskutáka je řídký, a tak často znečistí i prostor mimo klec.

Na rozdíl od papoušků neprojevuje stres z odloučení nebo cestování.

Papoušci

Papoušci jsou velice oblíbení exotičtí společníci. Jejich schopnost opakovat různé zvuky se dostala i do našeho slovníku: „papouškovat“ = opakovat bez rozmýšlení, mechanicky. Jsou oblíbení především pro jejich pestré zbarvení a především přítulnost a společenskost (pokud věnujete na dokonalé ochočení svůj čas a trpělivost).

Chcete-li papouška už ochočeného, dá se zakoupit od chovatelů, kteří se na ochočování specializují a také v některých prodejnách. Máte-li chuť a čas si svého kamaráda ochočit sami, věnujte velkou pozornost nákupu.

Kupujte jen mládě, starší ptáci se ochočují špatně a mluvit se nenaučí. Ideální pro ochočení je ručně dokrmený papoušek, právě odstavený. U takového papouška máte téměř jistotu, že se stane vaším kamarádem.

Vyvarujte se koupě na burzách. Ptáci, u kterých neznáte původ a nedohledáte chovatele, vám mohou přinést trpké chvíle. Také inzeráty na „ochočená“ mláďata za podezřele nízkou cenu jsou většinou podvodem. Rádoby „chovatel“, který vám nabízí „své“ papoušky, umístěné po dvaceti v jedné malé kleci, může být členem organizované skupiny specializované na pašování zvířat. Papoušci z burz a od rádoby chovatelů povětšinou trpí různými parazity, nemocemi, ale hlavně stresem, který je poznamenává na celý život.

Než se vypravíte pro toho „svého“ papouška, opravdu dobře si rozmyslete, jaký čas mu můžete věnovat. A to po dobu až 50 let. Některé druhy jako je ara, žako, kakadu, amazoňan, mohou při odloučení od svého majitele uhynout steskem. I v rámci rodiny reaguje papoušek na změnu stresem – může začít klovat, trhat si peří, útočit. Takový pták pak není vhodný ani k prodeji do jiné rodiny, ani do chovu jiného chovatele.

Pokud nemáte jistotu, že zvládnete péči a výchovu velkého papouška, začněte malým. Nezapomenutelné chvíle vám může přinést i zdánlivě obyčejná andulka.

Andulka vlnkovaná je australskoá stálice na trhu s papoušky. Bývá nedoceňovaná, protože je to opravdu malý papoušek, skromný na prostor i stravu, ale inteligencí předčí i větší papoušky, např. rosely nebo korely. Na výběr je přes 10 barev a jejich kombinací. Na rozdíl od velkých papoušků se nefixuje pevně na jednoho majitele, a můžete ji bez obav svěřit na delší dobu svým přátelům.

Andulce postačí i malá klec, dlouhá 50 cm, vysoká 50 cm a široká 30 cm. Jako všichni papoušci upřednostní klasickou „mřížovanou“ klec, ze které má výhled kolem. Klec umístěte výše od země, ideálně alespoň 150 cm. Klec nesmí být umístěna v průvanu, přesto by měla mít andulka denní světlo a vzdušnost.

Andulky, resp. „anduláci“ bývají oblíbení pro svou schopnost imitovat. Opravdu talentovaný jedinec dokáže opakovat přes tisícovku slov (v roce 1995 byla do Guinessovy knihy rekordů zapsaná andulka jménem Puck, jejíž obdivuhodný slovník čítal ke konci života 1728 slov). Ochočená andulka za vámi dokáže ťapkat po celém bytě, obědvat z vašeho talíře, vískat vás ve vlasech, dožadovat se drbání a žádná vaše domácí akce se neobejde bez její asistence.

Korela je další Australan, který si probojoval úspěšně cestu do našich domovů. Podobně jako andulka nemá tendenci se ulpínat na majitele. Rovněž se snadno ochočí, pokud si pořídíte mládě. Naučí se i „mluvit“, i když oproti jiným papouškům není zdatný řečník. Klec pro korelu by měla být spíše delší, než vysoká. Délka 50 cm je nejmenší, za předpokladu, že budete korelku pouštět na prolétnutí mimo klec.

Rosela je opět papoušek původem z Austrálie. Na rozdíl od korely je pestře vybarvená. Podobně jako korela se dá snadno ochočit, máte-li ji od mláděte. Také rosela se naučí pár slov, je to pak důkaz majitelovi trpělivosti. Rosely se sice nefixují pevně na svého majitele, ale nezájem a nedostatek činnosti je přivádí do stresu. Pak se mohou stát agresivními. Doporučená délka klece je alespoň 60 cm.

Eklektus různobarvý pochází z oblasti Indonéských ostrovů a části Austrálie. Jde o poměrně rozšířený druh papouška, jehož pestré zabarvení jej dělá velice atraktivním. Samec je převážně zelený, s barevnými rameny. Samice jsou zbarveny převážně vínově – rudofialově. Pokud chováte pár, je třeba samce v době toku samice po připuštění přemístit, nebo mít pár ve velké voliéře s možností úkrytů. Samice bývá agresivní a mohla by samce zranit i usmrtit.

Pro jednotlivce by klec měla mít rozměry aspoň 100 x 80 x 100 cm (d x š x v). Eklektus se sice nefixuje na majitele, ale je velmi citlivý na stres a nudu. Pro papouška musíte vymýšlet zábavu, poskytovat mu často nové podněty. Z nudy si tento druh často trhá peří a může skončit zcela lysý. Poměrně náročný je na celoroční přísun dužnatého ovoce a zeleniny. Nemá rád pokles teploty pod 15°C.

Alexandr malý se v přírodě vyskytuje nejvíce v arabském světě. Je to pták nenáročný a přizpůsobivý. Důkazem jsou kolonie těchto ptáků v západní Evropě, kde po ulétnutí z chovů dokázali nejen přežít, ale i se úspěšně množit. Ptáci jsou zeleno-šedí, s výrazným červeným zobákem. Naučí se i mluvit, ale dobří řečníci to nejsou. Klec by měla být nejméně tak velká, jaké je rozpětí křídel dospělého papouška.

Žako, kakadu a ary patří k velkým papouškům. Jsou to ptáci šplhaví, tudíž rozměr klece by měl mít větší výšku, než délku. Běžná klec v bytě slouží těmto ptákům pouze jako „ubytovna“,

protože je nezbytné, aby trávili nejméně tři hodiny denně mimo klec. Žádoucí je zařídit jednu místnost v bytě pouze pro papouška. Avšak ani sebevětší místnost nepomůže, když se majitel papouškovi nebude věnovat alespoň hodinu denně. Velcí papoušci jsou dlouhověcí, a proto si důkladně promyslete pořízení takového společníka. Změnu majitele tito ptáci nenesou dobře. Můžou se stát agresivními, a to je při síle jejich zobáku podobný problém jako agresivita u psa. Stává se, že nereagují dobře ani na přírůstky do rodiny, ať se to týká příchodu dítěte nebo zvířete. Umístění takového ptáka do zoologické zahrady většinou nepřipadá v úvahu. Pokud ale poskytnete svému papouškovi dostatek prostoru, péče, výchovy, zájmu a správnou stravu, odmění se vám láskou a stane se stejně skvělým společníkem, jako je třeba pes.

x-pexels-bird-animal-photo-55609

Základní péče

Vesměs všechny vyjmenované druhy exotů od amadin po aru mají společné podmínky pro úspěšný chov.

Na prvním místě je vždy dostatek čisté vody, možnost koupání nebo rosení pro péči o peří. Každý druh má trochu jiné potravní nároky. V obchodech zakoupíte směsi určené pro různé druhy: pro pěvce, pro drobné ptactvo, pro andulky, pro střední papoušky, pro velké papoušky. Tyto směsi doplňujte saláty, ovocem nebo zeleninou podle nároků daného druhu. POZOR NA AVOKÁDO! Obsahuje látky pro ptáky jedovaté.

Většina ptáků potřebuje také minerální doplňky a písek na trávení. Jako minerální doplněk můžete použít roboran pro exoty (sype se do zrní nebo na vlhké ovoce a zeleninu). V kleci by neměla chybět ani sépiová kost jako zdroj vápníku.

Dodržujte doporučené teploty pro chov a umístění klece. Dbejte na hygienu klece. Pravidelně vyměňujte podestýlku (nejlépe drcené kukuřičné klasy nebo dřevěné peletky), dáváte-li, a čistěte dno. Pro broušení drápků je možné použít speciální pískovou podložku do klece místo podestýlky. Nepoužívejte agresivní chemikálie, při nedokonalém oplachu by mohlo dojít ke kontaminaci zrní. Pravidelně čistěte bidélka, měňte větve na šplhání a vždy je spařte vařící vodou. U velkých papoušků by se měly stříhat drápy speciálními kleštěmi. Tuto činnost by měl provádět veterinář.

Ochočování

Při ochočování postupujte tak, že papouškovi první nosíte dobroty. Až se naučí, že vaše ruka mu neublíží, zkuste opatrně přikládat papouškovi prst na bříško. Až se nebude bát, zkuste zatlačit. Papoušek by měl automaticky nastoupit. Noste ho na ruce v kleci. Až si budete jistí, že se nechá nosit na ruce, vyndavejte jej z klece. Nikam nespěchejte. Ochočení netrvá pár dní, ale je to otázka týdnů a měsíců. Pokud vyndáte papouška a on nebude chtít zpět do klece,

Nechytejte ho násilím, ale nechte mu otevřenou klec. Vrátí se do ní sám. V případě nouze hoďte přes ptáčka hadr a chyťte ho do něj. Nikdy papouška nechytejte holou rukou.

Veterinární péče

Nemoc se projevuje u ptáků především změnou chování. Pták je apatický, posedává v koutě, je napýřený. Nejeví zájem o pití a jídlo, může se objevit neobvyklý průjem. Často jde o následek prochladnutí a průvanu nebo otravu ze špatné stravy (podání stravy kontaminované, nevhodné, plesnivé, atd.).

Trhání a vypadávání peří bývá příznakem stresu z nevhodného zacházení. Bohužel často zůstává chronickým i po úpravě ptačí životosprávy. Kulhání a neochota ptáka sedět na bidélku je často způsobena otlaky. Do klece dejte bidélko a větve různých průměrů, aby noha ptáka měla možnost různých úchopů.

Neobvyklé chování svého opeřence konzultujte s veterinářem.

Napsat komentář

Mujzverinec.cz © 2015, all rights reserved